Víte že…

Víte, že vstupní brána do Českého Švýcarska – malebná obec Hřensko – má i sama co nabídnout? Krom stylových restaurací a příjemných hotelů odsud vede značená trasa na Pravčickou bránu a můžete se tu projet na loďkách soutěskami řeky Kamenice.



Jeskyně Balcarka

„Kéž i ten nejmenší krápníček zůstane navždy ochráněn zrovna tak jako nádherné stalagmity, záclony a drapérie, aby pohádkové podsvětí Balcarky zůstalo navždy neochuzeno!“ nechal se roku 1937 slyšet ostrovský rolník a poslanec Josef Šamalík. Tento člověk, ač v obci vážený a uznávaný, nejednou působil – jda lány polí a mávaje kolem sebe virgulí – jako fanatický blázen. Sen o tajemné sluji se ale mu splnil: v roce 1923 pronikl do prvních podzemních prostor, které dělníci pojmenovali jeho jménem. Šamalík nesouhlasil a nazval je Popeluškou. „Jeskyně není veliká, ale krásná,“ píše ještě netušíc, že za půl roku objeví navazující prostory mnohem majestátnější – Balcarku.

Černá díra v Balcarově skále je známa odnepaměti, však taky do 19. století budila respekt a povídalo se o ní nemálo báchorek. Ta nejhumornější (a nejsmrdutější) povídá o oráči Balcarovi, kterého jednoho dne navštívily divoženky. Snad by se byl býval překvapený Balcar těšil na jisté místo na Pražském hradě, kdyby je už z dálky neslyšel volat: „Balcařisko, Balcařisko, spravíš nám to lopatisko?“ Velikonoční pondělek byl na spadnutí a lesním vílám se polámala chlebová lopata, na které se chystaly péct jidáše. Kronikář mlčí o tom, zda byl Balcar nezištný dobrák nebo ledy prolomily jemné síťové blůzky. Každopádně lopatu opravil a dostal za to kouzelný koláč, který – když ho alespoň trocha zbyla – přes noc dorůstal. To byla pro lidskou zvědavost a vůli těžká zkouška. Prostý oráč pochopitelně neuspěl a snědl koláč do posledního drobečku. Ještěže báchorku nezaznamenával do literatury Erben, to by patrně chudák Balcar skončil minimálně bez nohy. Takhle jen našel namísto pečiva ve spíži páchnoucí kravinec.

Součástí dnešní prohlídky (pro mladíky bohužel, pro výpravy mateřských školek bohudík) polonahé divoženky nejsou. Zato je tu bohatá krasová výzdoba. Průvodce vás poučí, že hmotě, ze které se krápníky tvoří (tedy vodě nasycené kalcitem), se říká „sintr“. Ten tu za miliony let vytvořil neobyčejnou podívanou. Výzdoba nemusí být uměle nasvícena neonovými světly, aby působila jako pastelky (no dobře, trochu přeháníme, ale průhledné, sněhově bílé, žluté, béžové i červenohnědé krápníky tu uvidíte). Malé mlsné dětičky nenechávejte bez dozoru, medově zabarvená Cukrová pohádka na dně někdejšího sintrového jezírka vypadá, jako by vážně byla k nakousnutí.

Na asi půl kilometrovém okruhu vás provedou Rotundami, Fochovým dómem, Galerií, Přírodní chodbou, Objevitelským dómem a Popeluškou (chcete-li Šamalíkovou jeskyní). V Balcarce je stejně jako v Kateřinské jeskyni Dóm zkázy. Jeskynní patra se tu zřítila, aby pohřbila starou krasovou výzdobu v suti a kamení. Mezi balvany nesměle klíčí první stalagmity, ale ještě to pár desítek tisíc let potrvá, než bude potomkům stát za to plýtvat na ně filmem.



Poděkování | Online Travel Solutions © 2006-2007