Víte že…

Víte, že v Kopřivnici nedaleko Štramberka přišel na svět český atlet, čtyřnásobný olympijský vítěza osmnáctinásobný světový rekordman Emil Zátopek? Dnes ve městě sídlí Technické muzeum Tatra



Historie lanovky Macocha

Lanová dráha Macocha jde do puberty. V roce 2005 oslavila desáté narozeniny, tak jen doufejme, že ženský rod jejího označení nebude znamenat projevy typických dívčích vlastností – urážlivost, nezkrotnost, nestabilitu a tak dál. Od 6. května 1995 do 6. května 2005 přepravila 1 600 000 turistů. Stihla to za 9 000 hodin v 250 000 jízdách. Doba, kdy fanatičtí pseudo-ochranáři řezali lana a umisťovali na stavbu rozbušky a barely s hořlavinou jsou naštěstí dávno pryč.

„Jak to všechno začalo? Pro mě v pětadevadesátém, kdy jsem sem nastoupil jako brigádník, pro Moravský kras už v letech 1991 až 1992, kdy byla z Pustého a Suchého žlebu (turisticky nejfrekventovanější část CHKO Moravský kras pozn. red.) vyloučena motorová doprava. Bylo třeba zavést něco, co s ohledem na ekologii nahradí auta a busy,“ vzpomíná náčelník lanové dráhy Radek Hejč a pokračuje vyprávěním o plánech z let 1990 a 1991. „Chtěli tady vybudovat šachetní výtah, koňský povoz… všechno to ale zkrachovalo na špatné organizaci, nedostatku financí nebo obyčejném selhání vůle.“

Vůle nechyběla inženýru Ivo Lachmanovi, který vymyslel a později zrealizoval provoz silničního vláčku mezi Skalním Mlýnem (výchozí bod pro turistiku v Moravském krasu; turistické informační středisko, parkoviště, hotel a restaurace) a Punkevními jeskyněmi. „Moravský kras tu není pro nás, ale my pro něj. Je to náš program, přesvědčení i logika, jež se odrážejí v naší práci, záměrech a názvu společnosti,“ řekl, když se v létě roku 1993 ujímal ředitelské funkce nově založené Společnosti pro Moravský kras a. s. Tato společnost přírodě skutečně prospěla. Její vláčky a lanovka nahradily tisíce aut, křižující dennodenně zdejší nádherné lesy. Je paradox, že byl Lachman v roce 1994 navržen na titul „ropák roku“, který vymysleli rádoby ekologové pro osobnost, která v daném roce nejvíc poškodila životní prostředí.

„Ze začátku to vážně nebyla žádná sranda,“ komentuje výstavbu lanovky Radek. „Naše společnost získala výjimku z ochranných podmínek CHKO v květnu čtyřiadevadesátého. Rázem se zdvihla vlna odporu, na televizních obrazovkách probíhaly slovní přestřelky, při tiskových konferencích byl chudák Lachman bombardován výtkami fanatických milovníků přírody, v tisku vycházela ,pro a proti´. Všechno jsme to přetrpěli a na konci června už ležel základní kámen v zemi.“

Jenže stavba se neobešla bez problémů, přinášejících vodu na mlýn odpůrců. V únoru 1995 spadlo nosné lano do porostu na svahu, čímž nadělalo stavařům potíže, které zůstaly věčnou kaňkou na zažloutlém listu historie lanové dráhy. Tmavšími skvrnami jsou extrémistické akce v podobě přeřezaných lan, rozbušek a barelů s hořlavinou.

„Po roce byla lanovka Macocha dokončena. K radosti stavitelů, zármutku novinářů a na truc ,ekoteroristům´ nebyla při zkušebním provozu zjištěna jediná chybička,“ směje se Radek a gestikuluje na kolegu, že je kabina připravena k odjezdu. Jde vidět, že to tu klape. „Kdosi spekuloval, že vibrace lanovky způsobí otřesy ve skalách a následné řícení Punkevních jeskyní. Měřením se zjistilo, že tohle ani nic podobného nehrozí.“ Těmito slovy Radek povídání končí. Je sezóna, denně se na lanovce sveze na dva tisíce lidí a pracovníci se musí ohánět.
 


Poděkování | Online Travel Solutions © 2006-2007